Osvobození a následky
Koncentrační tábor Ravensbrück byl osvobozen dne 30. dubna 1945 jednotkami sovětské Rudé armády. V té době však už byl tábor téměř prázdný – většina vězenkyň byla krátce předtím nacisty vyhnána na tzv. pochody smrti. Tyto evakuační pochody, které měly za cíl zamezit osvobození svědků nacistických zločinů, vedly k dalším tisícům zbytečných úmrtí.
V táboře zůstalo jen několik tisíc nejvíce nemocných a vyčerpaných žen, které nebyly schopné chůze a byly ponechány napospas osudu. Rudá armáda zde našla hrůzné scény – těla mrtvých, vyhladovělé a nemocné ženy, trosky lidských životů a svědectví o nelidském zacházení. Vojáci poskytli přeživším první pomoc a zabezpečili tábor, který se brzy proměnil v místo svědectví o genocidě a krutostech nacismu.
Po osvobození byly přeživší vězenkyně umisťovány do provizorních nemocnic a shromažďovacích míst. Mnohé byly v natolik zuboženém stavu, že i přes lékařskou péči brzy zemřely. Ty, které přežily, se snažily vrátit do svých domovských zemí. Návrat však často nebyl jednoduchý – čekalo je zničené zázemí, ztráta rodin a často i nepochopení okolí, které jejich utrpení nerozumělo nebo je zpochybňovalo.
Osvobození Ravensbrücku mělo hluboké následky nejen pro samotné oběti, ale i pro světové povědomí o hrůzách nacismu. Tábor se stal důležitým důkazem při poválečných procesech s nacistickými zločinci, zejména při Norimberském procesu a v tzv. procesu s dozorkyněmi z Ravensbrücku, který proběhl v Hamburku mezi lety 1946 a 1948. Některé osoby byly odsouzeny k trestu smrti, jiné k dlouholetému vězení – nic však nemohlo zcela napravit utrpení způsobené tisícům žen.
Mnohé přeživší věnovaly zbytek svého života tomu, aby svět nezapomněl. Psaly paměti, vystupovaly na veřejnosti a zakládaly památníky a organizace pro oběti nacismu. Ravensbrück se postupně stal symbolem ženského odporu a utrpení v době války – a důkazem toho, že ženy nebyly jen pasivními oběťmi, ale i aktivními bojovnicemi za přežití a lidskost.
Dnes je na místě bývalého tábora zřízen památník a muzeum. Slouží nejen jako místo tiché vzpomínky a piety, ale i jako vzdělávací centrum, kde se mladé generace dozvídají o nebezpečí totality, nenávisti a lhostejnosti. Osvobození Ravensbrücku tak není jen historickým milníkem – je i trvalým mementem toho, co se nikdy nesmí opakovat.