Lékařské pokusy a krutosti
Koncentrační tábor Ravensbrück byl nejen místem nelidského zacházení, ale i dějištěm brutálních lékařských pokusů, které patří k nejtemnějším kapitolám nacistické perzekuce. Vězenkyně byly často bez jejich souhlasu či vědomí vystaveny krutým experimentům, které porušovaly veškeré morální i lékařské zásady.
Nejznámějšími pokusy byly tzv. „experimenty s ranami“, prováděné mezi lety 1942 a 1943. SS lékaři, mezi nimi například dr. Karl Gebhardt, infikovali nohy vězenkyň bakteriemi (např. streptokoky, tetanem či gangrénou), do jejich svalů vkládali dřevěné třísky, střepy nebo látky způsobující infekce, aby zkoumali účinnost různých léčebných metod. Pokusy byly extrémně bolestivé, mnohé ženy na následky infekcí zemřely nebo byly trvale zmrzačeny.
Další oblastí krutých pokusů byla sterilizace. Nacisté se snažili najít efektivní metody, jak zabránit reprodukci určitých skupin obyvatel, které považovali za „nežádoucí“. Některé ženy byly vystaveny rentgenovému záření, jiné prodělaly chirurgické zákroky, které vedly ke sterilitě, bolestem a dlouhodobým zdravotním problémům. Tyto zákroky byly často prováděny bez anestezie a s minimální hygienou.
Do Ravensbrücku byli posíláni lékaři z SS a univerzit, kteří pokusy považovali za „vědecký výzkum“. Ve skutečnosti šlo o brutální mučení a zneužívání bezbranných žen. Oběti byly vybírány náhodně nebo podle etnického původu, často mezi Polkami, Židovkami a Romkami. Lékařské pokusy měly za cíl ukázat loajalitu k režimu a přinést „výsledky“ pro potřeby nacistického zdravotnictví a armády.
Kromě experimentů se v táboře odehrávaly i další formy krutosti – pravidelné bití, izolace, popravy, nucené práce až do vyčerpání a hromadné tresty. Vězenkyně žily pod neustálým dohledem, ponižováním a hrozbou násilí. Některé byly zabity v rámci tzv. „selektování“ – procesů, při kterých se rozhodovalo, kdo je ještě schopen práce a kdo má být poslán do plynové komory.
Odhaduje se, že desítky vězenkyň nepřežily tyto pokusy a mnoho dalších zůstalo navždy poznamenáno fyzicky i psychicky. Po válce byly některé z těchto zločinů projednávány při Norimberských procesech a v tzv. procesu s lékaři. Někteří zodpovědní lékaři byli odsouzeni, avšak mnoho dalších uniklo spravedlnosti.
Dnes jsou lékařské pokusy v Ravensbrücku symbolem naprostého selhání lidskosti a zneužití vědy pro ideologické a sadistické účely. Vzpomínky přeživších a dokumentace těchto činů připomínají, kam až může vést nenávist, fanatismus a absence etiky ve vědě a společnosti.